Jak
jsem přišel k proutkařině!
V letech 1978 - 1988 jsem pracoval jako zootechnik ZD - Otročín na
okrese Karlovy Vary. Jedním z mnoha zadaných úkolů bylo vyřešit napájeni
mladého skotu na pastvinách, v překrásné kotlině Bečova nad Teplou.
Jednou
jsem dostal úkolem doprovodit po pastevních areálech staršího pána,
proutkaře ze Žlutic. Tak jsem se seznámil s jedním z nejlepšich a nejzajímavějších
lidi, které jsem v životě potkal. S pomoci jeho uměni byla v průběhu
mnoha víkendů zaměřena a zmapována většina pramenišť, v katastru tehdejší'ho
ZD Otročin.
Jelikož mě velmi zajímala technika práce skvělého proutkaře,
začal jsem sám probovat, zda bych si s proutky neporozuměl. Postupně
byly svépomoci družstva kopány a vrtány na zaměřených místech studny,
z nichž byla voda sváděna samospádem do rezervoárů napájecich kaskád. Záhy jsem
si osvojil stanoveni místa, pod nímž vede pramen pomocí virgule a to z jakéhokoliv
druhu stromu. No s úžasem jsem pana Václava Přecha pozoroval při práci s dlouhým
prutem, jímž měřil hloubku, sílu pramene a kvalitu vody.
Následovaly dlouhé hodiny
diskusí, otázek a odpovědí s pozdějším přítelem mojí rodiny, člověkem nezměrné
dobroty a víry, nadšeným zahrádkářem, sadařem a velkým milovníkem přírody. Při
řešení posledního úkolu v katastru Otročina, a to zajištění vodního zdroje pro
družstevní bytovku v Poseči jsem p. Václava požádal, zda bych mohl zkusit přeměřit
již zjištěné, označené a popsané místo jeho dlouhým / vrbovým / proutkem. Po
chvilce mi s jeho tipickým úsměvem podal prut a se zájmem pozoroval můj soustředěný
pokus oživit jeho pracovní nástroj. Moje snaha byla odměněna velmi jemnými pohyby
a kroužením hrotu proutku. Podíval jsem se na svého přítele s prosbou o ohodnoceni.on
se usmál a pravil, " hm, ale je to slabounké". Postavil se vedle mne, položil
mi dlaně na moje pravé předloktí' a potom se děly věci. Ucítil jsem ohromný
přiliv energie a prut začal sevřen mými dlaněmi doslova kouzlit.
Později mi došlo,
že kalibrace pohybů je naprosto identická s naměřenými hodnotami mojeho učitele,
kterého jsem již ale nikdy, neměl vidět.
Zhruba měsíc po této události jsem dostal
zdrcující zprávu, že p.Václav Přech náhle zemřel. Ano skonal člověk s velkým
srdcem, v plném zdraví, ve věku 78 let. Po této události jsem se nejméně
1 rok proutků ani nedotknul. Měl jsem jakýsi pocit provinění či bázně, slovy
to nejsem schopen vyjádřit.
Mnohem později jsem pochopil, že opak je pravdou
a že nesmím odkaz vzácného přítele nechat upadnout v zapomění.
|